Papíroví andělé

Novela je zasazena do prostředí psychiatrické léčebny. Hlavní hrdinka se pohybuje na pomezí mezi snem a realitou.

Moji prvotinu jsem napsala v roce 1997. Kniha byla vydána studentským nakladatelstvím Trojkůň v roce 1999.

Ukázka z knížky:

Blížily se vánoce, všude voněla pomerančová kůra a viselo jehličí. Hrála jsem s šachovým králem tu zvláštní hru plnou klamů. Povídala jsem si s ním o zahradní slavnosti, která byla na podzim.

Ten den se cítil jako profesor a stále mne napomínal. Povídali jsme si o vesmíru a bylo nám skvěle. Vnímal svět docela jinak než ostatní a to na něm bylo nejúžasnější. Žil v tajemném světě.

Šli jsme spolu do zahrady. Byla zima a zahrada byla pokrytá sněhem. Začalo sněžit. Chytala jsem vločky do dlaní a pusy. Bylo mi fajn.

Šachový král se ode mne odloučil. Šel domů, byla mu zima. Zůstala jsem v zahradě sama, chytajíce prokřehlýma rukama vločky.

Vydala jsem se za královnou do dutého stromu. Nenašla jsem ji tam. Měla jsem chuť na obřad zimy, sněhu. Pomyslela jsem si, že asi kvůli mně měla malér. Obcházela jsem tedy jen tak z dlouhé chvíle zámek, ústav, ve kterém jsem už od září přebývala.

Zaslechla jsem odněkud tichou melodii klavíru. Šla jsem za tím zvukem, který byl čím dál tím silnější. Zastavila jsem se u jedněch velice starých dveří, které byly na druhé straně neudržovaného domu, jenž patřil k léčebně. Nikdy předtím jsem si těch dveří nevšimla. Vešla jsem dovnitř. Velká místnost, holé stěny a krásné bílé piáno. Za ním královna tiše hrála Bacha. Sedla jsem si na zem a zaposlouchala se do té krásné hudby.

Když dohrála, prohlédla si mě.

„Naučím tě obřadu klavíru,“ řekla.

Uvolnila mi židličku u klavíru a já na ni usedla. Vzala mi ruce do svých a zahřívala mi je, pak mi je jemně masírovala. Moc mě to uklidnilo.

„Je tvůj?“ zeptala jsem se jí.

„Ano,“ odpověděla a vzala mé prsty a položila je na piáno.

Celé piáno pak obejmula a řekla: „Královno piána, tuto modlitbu zasvěcuji tobě a tomuto piánu. Ponechám tuto osobu tvým rukám. Naučím ji tvému obřadu.“ Pak pozvedla ruce do výše a začala mě učit hrát.

Když odešla zůstala jsem v místnosti s piánem docela sama. Zkoušela jsem si hrát, co mě naučila, ale šlo mi to velmi ztěžka Uviděla jsem před sebou bílého anděla, byl v piánu a plakal. A jak plakal  z piána se ozývala melancholická hudba. Lehla jsem si na záda a poslouchala ji, byla jsem tolik smutná…..

 

 

 

 

autorská činnost Ivy Folajtárové